Nic nemá cenu, dokud se neznáš (1. část ze 2)
Víte, kdo jste? Umíte si na takovou otázku odpovědět? Myslíte si, že to nemá cenu?
Jakmile tohle vynecháte, ostatní úsilí ztrácí svůj smysl. Spousta dřiny pro nic, kterou skvěle vystihuje vynikající přirovnání o celoživotním lezení po žebříku, který byl ovšem nedopatřením (neboli opomenutím poznání sebe sama) opřený o špatnou zeď.
Disciplína, time management, tvrdá práce, rozšiřování komfortu, překonávání bariér, tah na bránu, zvyšování sebevědomí, pozornosti, vytrvalosti, práce s podvědomím a tisíc dalších oblastí jsou skvělé a mají obrovský potenciál zkvalitnit lidský život v mnoha směrech – jenže k čemu to, když nevím, kdo jsem?
„Zvolte si živobytí, které milujete. Potom nebudete muset celý život pracovat.“ Konfucius
Příběh začíná
Dám názorný příklad pro lepší pochopení.
Dejme tomu, že si za svůj ideál nastavím na základě povrchních vjemů kravaťácké prostřední nadnárodních korporátů, kde se dělají velké peníze.
Fajn, takže za prvé potřebuju hodně dobrou školu. Roky proto tvrdě studuju, abych se o takovou práci vůbec mohl ucházet. Díky síle mládí a dejme tomu nějakým znalostem, které jsem si načetl v literatuře úspěchu, se skrze léta náročných studií přece jen dopracuju až k vysněnému titulu.
Cesta byla frustrující, zdlouhavá a náročná, ale hele, výsledek přece bude stát za to, ne?
Bez praxe a známostí dnes dobré místo jen těžko chytím, ale dejme tomu, že i tohle jsem nějakým způsobem splnil, protože jak víme, nic není nemožné pro ty, co tomu jdou naproti, zůstávají otevření a „vzdát se“ razantně vyškrtli ze slovníku.
Dobře, tak konečně mám tu práci, kterou jsem si tolik maloval.
Super! Do práce chodím pěkně upravený a v obleku jako Barney Stinson, rodina je na mě pyšná, kamarádi na mě koukají jako na frajera, pro opačné pohlaví se stávám atraktivnějším… Zkrátka moje společenské postavení se díky tomuhle typu zaměstnání značně zvedlo.
Jenže začátky často nebývají jen tak a ještě než si tu vybuduju svoje postavení, čeká mě spousta nováčkovských povinností. Mezi ně patří například stát se obětním beránkem starších kolegů, kteří na mě budou s radostí delegovat první poslední. Než si vybuduju nějaký vlastní systém, bude to znamenat spoustu rozdělané práce najednou, neefektivní výsledky, první šediny a stresy, dlouhé přesčasy…
Domů chodím pozdě, jsem unavený a bez nálady, ztrácím chuť na své další činnosti, a kromě víkendového chlastání se na moc dalšího nezmůžu.To už jsou první alarmy, jenže se chlácholím, že jakmile počátky přebolí, už to bude super. Ignoruju to a pokračuju.
„Pracujeme-li naprosto cílevědomě 8 hodin denně, můžeme to dotáhnout až na vedoucího a pracovat pak 14 hodin denně.“ Robert Frost
Příběh pokračuje
Uplynula nějaká doba.
Makal jsem a vypracoval se. Beru pěkné peníze a řadím se k vrcholu společenského žebříčku. Abych si tento status udržel, musím „pochopitelně“ kupovat stále nové drahé obleky, nosit hodinky v ceně dvou nadprůměrných měsíčních platů, jezdit luxusním autem na leasing, vzít si hypotéku na barák, chodit na golf, který mě nebaví a dodržovat další high society folklor.
S tímto vysokým postavením jde samozřejmě ruku v ruce větší zodpovědnost a větší časová náročnost, takže v kanclu prakticky bydlím. V zákulisí nemám čas ani energii na děti s manželkou, tloustnu, jsem často nemocný, vystresovaný, den bez sklenky nepamatuju, sex nestojí za nic, chvilková berlička antidepresiv si „překvapivě“ začíná vybírat svou nemilosrdnou daň…
Ale ještě nejsme na konci cesty, tradá do stanice rozvod, infarkt, dluhy, rakovina… A pohádky je konec.
No a někdy v pozdějších fázích téhle tragikomedie konečně možná přichází to hořké uvědomění –tohle jsem fakt chtěl?! To jsem teda nedomyslel, kéž bych si tehdy vzal týden volna a pořádně ve všech ohledech zvážil, jakej život chci tady na světě vlastně strávit. Kéž bych dřív zjistil, kdo jsem…
A jak se podobné tragédii vyhnout díky tomu, že si dáme záležet na sebepoznání, si povíme v příštím dílem tohoto článku, zůstaňte na příjmu!
Pokud vás téma sebepoznání zajímá, je tu o něm ještě jeden článek: Princip úspěchu číslo 1: Sebepoznání.
David Zonyga
autor Pohádek Nový Věk
