Strach – brzda nebo pohon?
Jako lidské bytosti jsme především schopni prožívat emoce, chápat emoce ostatních a na základě svého vnitřního cítění se rozhodovat, plánovat či uskutečňovat jak velké cíle, tak i každodenní kroky.
Emoce jsou důležité
Dalo by se říct, že emoce jsou to, co nás dělá lidmi. Nemusíte studovat vysokou školu, abyste věděli, že je nelehké se ve svých emocech někdy vyznat a že sami občas nechápeme, proč danou věc cítíme určitým způsobem, a zvlášť, pokud se nám naše emoce zrovna nehodí do dané situace. Například jsme smutní, když je kolem nás vše v pořádku nebo jsme naštvaní, i když lidé okolo se snaží nám udělat radost.
Strach?!
Chtěla bych se v dnešním článku pověnovat strachu. Má totiž velikou moc nás ovlivňovat. Na jednu stranu nás chrání, na druhou stranu pohání, ale stává se i to, že nás doslova zabrzdí a je těžké se mu nepodmanit. Proč ale takovouto vlastnost má? Vždyť to přeci pro nás není žádoucí, nebo ano?
Určitě záleží na postoji. V dnešní společnosti je emoce jménem strach celkem démonizována, hlavně ve vlnách new age je to něco, s čím bychom měli bojovat a stranit se toho. Zapomíná se ale na to, že strach je jen impulz, nitro nám dává informaci, že vystupujeme mimo svou zónu pohodlí, nastává nejistota a rozum neví, jak na to reagovat. Rozum neumí stanovit něco nového, umí ze starých poznatků udělat nějaký soubor, ale nevymyslí vynález staletí – není na to stavěný. Proto se začne obávat nové situace, kterou nemůže přesně analyzovat.
Postavte se strachu
Co se stane, pokud uděláte to, čeho se děsíte? Co když začnete dělat všechny ty věci, které vám vyvolávají husí kůži? Vaše komfortní zóna se začne rozšiřovat. Vaše osobnost zesílí a otevřou se vám netušené dveře, které byly předtím mnoho let zamčené. Sami si vždy položte otázku – co se stane, když se strachu podvolím? A co se stane, když danou věc udělám?
Například máte strach mluvit na veřejnosti, to je takový celkem rozšířený strach. Když skočíte do studené vody a nastoupíte před x lidí, nepopírám, zezačátku to bude katastrofa. Ale už je to cesta. Potřetí už budete lepší a po dvacáté budete mluvit naprosto přirozeně. Jen se překonat a jít do toho. Pak už to bude dobré.
Jediná rada na překonání obav je tedy udělat přesně to, čeho se bojíte. Jinak se strachu doopravdy nikdy nezbavíte.
A co je lákavějšího, než představa života bez omezujících starostí a limitů naší mysli? Pak už nám totiž nic nemůže bránit v tom vzít si to, co nejvíc chceme a jít si za tím den co den, dokud to nedosáhneme.
Autor: Lucie Valouchová
