Home Osobní rozvoj Skutečné vzdělání začíná až po škole
Skutečné vzdělání začíná až po škole

Skutečné vzdělání začíná až po škole

148
1

Říká se, že ta nejlepší škola je škola života a já s tímto výrokem stoprocentně souhlasím. Škola nás vůbec nepřipravila na život. Ačkoliv se to od ní očekává. Nenaučili jsme se v ní nic, co je pro život potřeba. Akorát jsme si z ní odnesli spoustu bloků, nastavili jsme si ve svých hlavách hranice a omezení a získali spoustu nevyhovujících přesvědčení.

Mysleli jsme si, že když vyjdeme ze školy, budeme vědět, jak žít. Nikoli.

Škola chrlí zaměstnance

Ve škole jsme se učili a ještě stále učíme teoretické věci (které jsou mnohdy desítky let zastaralé), vyjdeme ze školy a v životě zjistíme, že v praxi funguje všechno úplně jinak. Hodně lidí si myslí, že ukončením povinné školní docházky jejich vzdělávání končí a že oni se už nemusí nic učit. Jenže to je omyl. To pravé vzdělání bohužel začíná až po škole.

Škola nás naučila, že být jiný, vybočovat z řady, vyčuhovat z davu, je něco špatného, nepřípustného, nežádoucího a hodno k zavržení či posměchu. Nikdo nás totiž nenaučil, že každý člověk je v pořádku právě takový, jaký je. Na všechno jsou škatulky, dyslektici, dysgrafici, hyperaktivní děti atd. a je to ostatním prezentováno jako nenormální jev a tím pádem něco špatného. Školství vůbec neklade důraz na jedinečnost a měří všechny stejným metrem. Vůbec se nestará o individuální potřeby dětí. Má v zájmu pouze jedno – ořezat je do určité formy dle obrazu svého a vychovat je na poslušné zaměstnance, kteří tiše sedí, mlčí, hovoří, jen když jsou tázáni, poslouchají autority, svědomitě plní úkoly a v životě pak vydělávají hodně peněz. Ovšem svému zaměstnavateli.

„Teda šéfe! Vy máte ale krásné auto!“
„Ano. Ale pokud budete tvrdě a soustředěně pracovat a k tomu budete mít přesčasy, tak za rok si koupím ještě krásnější.“

Kruté probuzení do skutečného světa: „přínosy“ ze školních lavic

Mysleli jsme si, že výborný prospěch nám v budoucnu zajistí dobře placené místo. Rodiče nám to přece slibovali. „Pokud se budeš dobře učit, budeš mít jistou práci a vydělávat hodně peněz.“ Jenže zjišťujeme, že tohle platilo kdysi a dnes je to úplně jinak. Jedničkáři zastávají finančně nevyhovující pozice, lidé i se dvěma tituly sedí na Úřadu práce, protože se nenajde nikdo, kdo by jim dobře zaplatil a trojkaři jsou často úspěšnými podnikateli.

Škola nám ukázala, že je nevhodné být sám sebou a že je nutné splňovat určité standardy. Pokud se odlišujeme, jsme divní a problémoví. V životě však vidíme, že nejlépe je na tom právě tato skupina. Skupina nezvladatelných jedinců, kteří se špatně učili a nenechali se zastrašit autoritami, navíc často falešnými.

„Neudělal jsem zkoušky z některých předmětů, ale můj přítel je zvládl úspěšně všechny. Teď je inženýr v Microsoftu. A já jsem vlastníkem Microsoftu.“ Bill Gates

Škola nás nenaučila finanční gramotnosti a jak zacházet s penězi. A tak po vzoru rodičů posléze v životě si bereme půjčky na spotřební věci, peníze vydáváme za zbytečnosti, netvoříme aktiva, neinvestujeme, protože o tom mnohdy vůbec nic nevíme. Nikdo nás nenaučil, jak si vytvořit pozitivní vztah k penězům, který je hodně důležitý pro to, aby k nám ty penízky chodily snadno, často a rády.

Nebyli jsme hodnoceni za náš celkový výkon, ale pouze za naše chyby. Naučili jsme se, že když uděláme chybu, přijde trest v podobě špatné známky. Z toho jsme si odnesli, že chybovat je špatné, a proto se toho bojíme. Nikdo nás nenaučil, že chyby jsou příležitosti k růstu. Máme takový strach z chybování, že se o nic raději nepokusíme a řada lidí si vůbec nejde za svými sny. Přitom z chyb se učíme. Chybovat je úplně v pořádku, akorát ve školství naprosto nepřípustné.

Také jsme se naučili soustředit na své slabé stránky a ty neustále vylepšovat. Naučili jsme se své silné stránky a talenty brát za samozřejmost a jako že to nic není, protože jsme jako malí zjistili, že to, co nám ve škole šlo, bylo sice fajn, ale naši rodiče se spíše pořád zaměřovali na to, co nám nejde. To, co nám šlo dobře, se vůbec nebralo v potaz. Díky tomu, že jsme měli ze všeho samé jedničky, ale v ničem jsme nijak nevynikali, jsme se stali průměrnými jedinci, kteří nemají motivaci se zlepšovat a být v něčem ze všech nejlepší, protože ve škole jsme byli vedeni k tomu, abychom vždy dělali jen to, co se po nás žádalo a co se od nás očekávalo.

Je velká potřeba prodělat reformu školství. Bohužel se nikdo tam nahoře k tomu nemá. Naštěstí začínají vznikat nové a nové školy alternativního vzdělávání, takže se začíná blýskat na lepší časy a já vím, že až jednou budu mít své děti, nebudu se bát je do školy pustit, protože vím, že se tam budou rozvíjet a realizovat mnohem více a efektivněji než já před těmi x lety, kdy jsem byla školou povinná.

Jana Czerneková