Home Osobní rozvoj Při přepracování hrozí smrtelné následky
Při přepracování hrozí smrtelné následky

Při přepracování hrozí smrtelné následky

0
0

Žijeme v době, ve které jsou na nás kladeny stále větší nároky, zejména co se týče pracovního nasazení. Majitelé firem chtějí vyždímat ze svých zaměstnanců co největší výkon, jenže vražedné pracovní tempo může lehce způsobit kolaps organismu.

Jak to všechno začíná?

Zpočátku může být obtížné odlišit běžnou únavu od opravdové přepracovanosti, pokud si však naordinujete dostatek volna pro odpočinek a spánek, ale únava i přesto trvá, je něco v nepořádku. Jakmile se k tomu přidají problémy s koncentrací, máte zaděláno na pořádný malér. Nicméně neúměrná únava a problémy s koncentrací nemusí vždy znamenat, že se blížíte syndromu vyhoření. Mnoho lidí jednoduše neumí odpočívat, takže i když si vezmou v práci volno a rozhodnout se relaxovat, ve skutečnosti svému tělu odpočinek nedopřávají. Neumí vypnout, či je dokonce stresuje, že nepracují. Jestliže se chcete zbavit únavy a stresu, musíte uvolnit tělo i mysl.

Objevuje se agrese a deprese

Poměrně častým příznakem přepracovanosti jsou neurotické problémy, které se projevují rychlými výkyvy nálad, střídá se podráždění s pocitem úplného vyčerpání a nezřídka se k tomu připojují úzkostné stavy. Přepracovaný člověk začíná mít problémy v mezilidských vztazích, je podrážděný, vyvolává konflikty a výjimečná není ani zvýšená agrese. Přepracovaný člověk je tělesně i emocionálně vyčerpaný, může se u něj objevit deprese, která úzce souvisí se ztrátou motivace, což je další příznak syndromu vyhoření. Jakmile se člověk dostane do takového stavu, začne mít negativní postoj a vztah ke své práci, svým spolupracovníkům i svým nejbližším.

Život přestane dávat smysl

Přepracovaný člověk ztrácí motivaci, nemá chuť věnovat se svým zájmům, přestanou ho bavit věci, které ho v minulosti těšily a to včetně setkávání s lidmi, na kterých mu záleželo. Při syndromu vyhoření člověk nevidí smysl své práce a často ani života, což může zapříčinit rozvoj depresí, v nejtěžších případech se objevují sebevražedné sklony. Bez smyslu života se člověk cítí sám a nenaplněný, proto je důležité, aby smysl života znovu našel a zamyslel se nad svou existencí. I když se to zdá absurdní, tak hledání nového smyslu života je tím nejlepším, co člověka může potkat. Člověka to donutí zamyslet se nad tím, co ho v životě dělá opravdu šťastným.

Dříve či později se dostaví poruchy spánku

Při přepracovanosti jsou velmi časté poruchy spánku, které se ale nemusí projevit okamžitě. Někdy trvá i rok, než si nedostatek spánku vybere svou daň. Zpočátku můžete mít pocit, že máte spoustu energie, i když třeba spíte jen čtyři hodiny denně. Jste schopni stihnout spoustu věcí a připadáte si neporazitelní, jenže pak přijde opravdová únava. Dlouhodobě přepracovaný člověk špatně usíná. Chce spát, ale ono to nejde. V noci se budí a ráno se probouzí unavený, rozlámaný a s pocitem probdělé noci. Během dne je ospalý a jeho výkonnost den ode dne klesá, až nakonec shoří jako papír. Výjimečné nejsou ani mikrospánky, což je pro řidiče životu nebezpečné.

Tělo začne stávkovat – hrozí kolaps!

Posledním příznakem, který nejde brát na lehkou váhu, jsou tělesné obtíže mající psychické příčiny. V souvislosti se syndromem vyhoření bývají nejčastějšími tělesnými příznaky bolesti zad, problémy s ledvinami, vysoký krevní tlak, sexuální poruchy, poruchy trávení (bolesti žaludku, v horším případě žaludeční vředy), objevují se silné bolesti hlavy a krvácení z nosu. Dlouhodobý stres bývá velmi často spouštěčem závažných onemocnění. Lékaři nejčastěji uvádějí cukrovku nebo kardiovaskulární onemocnění, ale dlouhodobý stres může sehrát významnou roli i při rozvoji nemocí, jako jsou rakovina či autoimunitní onemocnění (ulcerózní kolitida, Crohnova choroba).

Věřte, že i bez práce jsou koláče

Přísloví jako „Bez práce nejsou koláče“ nebo „Práce šlechtí“, jsou sice pravdivá, ale jen částečně. Měli bychom zapomenout na pravidlo, že více práce znamená více koláčů. Z velkého množství koláčů se tloustne (smích) a co se týče zátěže organismu, tak přímá úměra mezi vynaloženým úsilím a výsledkem neplatí. Přetížený organismus začne stávkovat, člověk začne být méně výkonný až nakonec organismus odmítne spolupracovat úplně. Kdy k tomu dojde je individuální, protože každý člověk je jiný. Pro každého však platí, že dlouhodobý stres a vypětí se na něm podepíše. Zpočátku to mohou být „jen“ bolesti zad, jenže co přijde později?

 

Autor: Linda Tomsa Kalašová