Home Osobní rozvoj Jan Mühlfeit: Nejlepší radu v životě jsem dostal od táty
Jan Mühlfeit: Nejlepší radu v životě jsem dostal od táty

Jan Mühlfeit: Nejlepší radu v životě jsem dostal od táty

6.89K
0

Jan Mühlfeit je tryskající gejzír informací a energie. Jeho vášní je transformace – není vyloučené, že za pár let bude žádaný motivační spíkr. Jeho vize je veliká a globální. Začíná ji naplňovat a je pravděpodobné, že tak bude moct dát světu mnohem víc, než jako vysoce postavený manažer v Microsoftu. I když jedno nevylučuje druhé.

Ing. Jan Mühlfeit, špičkový manažer. Bývalý ředitel české pobočky firmy Microsoft, bývalý viceprezident Microsoftu pro Evropu, Střední východ a Afriku. Nyní působí na pozici Chairman Europe, v níž reprezentuje Microsoft ve vztahu k vládám jednotlivých evropských zemí, klíčovým evropským institucím, největším firemním zákazníkům a obchodním partnerům. Působí také jako poradce pro mezinárodní organizaci AIESEC. V roce 1986 vystudoval obor informační technologie na fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze. Do společnosti Microsoft nastoupil v roce 1993, nejdříve jako marketingový ředitel.

Jste na pozici nejvýše postaveného manažera – Čecha ve světě. Jak se vám to podařilo?

Dostal jsem se k tomu postupnými kroky. Nemůžu neříct, když je to pro magazín Osobní rozvoj, že můj osobní rozvoj je úzce spojený jak s kariérním postupem, tak kvalitou mého života. Na samém začátku jsem měl touhu po úspěchu, vysokoškolské vzdělání, znalost angličtiny, praxi u softwarové firmy a přání pracovat pro Microsoft.

Co je pro člověka nejdůležitější, chce-li v životě uspět?

Pro úspěch v jakékoliv oblasti je pro každého člověka důležité zjistit, jaké má silné stránky, co je jeho vášeň, tedy po čem touží a kde je na trhu zrovna příležitost. V mém případě v 90. letech „nebyli lidi na marketing“ – příslušné vzdělání mělo tehdy minimum lidí, takže jsme se všechno učili za pochodu. Počítače začínaly a my měli štěstí, že jsme mohli zavést pobočku světové firmy v České republice a třeba trojnásobně překračovat plán. Trh byl hladový…

Jaké jsou vaše silné stránky?

Vize, strategie a komunikace.

Není pochyb o tom, že je sám dokážete využít naplno. Ale jak v Microsoftu využíváte potenciál svých lidí? Konkrétně, jestli přijímáte člověka hned na určitou pozici, nebo přijmete pracovníka a hledáte jeho silné stránky, talent a vášeň, abyste ho mohli maximálně využít…

S potenciálem našich lidí opravdu pracujeme. Snažíme se najít, v čem je každý jedinec unikátní, abychom mohli jeho vlastnosti a schopnosti správným způsobem využít. (Energicky vyskočí a na tabuli mi nakreslí obrázek, ze kterého je jasně vidět unikátní kód každého jednotlivce.) Četl jsem vědeckou studii, ve které se ptali dvou milionů lidí, zda jsou v práci šťastní a jestli využívají svoje silné stránky – a osmdesát procent lidí řeklo, že ne. A já dodávám: svět tedy běží jen na dvacet procent svého potenciálu!

Jaké jsou vaše talenty? V čem vynikáte?

Výborně se orientuji v číslech. Neumím ani tak dobře počítat, jako číst je. Podívám se na výsledovku jakéhokoliv podniku a celkem přesně odhalím, v čem má problémy a v čem je dobrý. V tom si myslím, že je moje výjimečná schopnost.

Kdo vám dal v životě nejlepší radu?

Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel a je to zajímavá otázka, nad kterou bychom se měli občas zamyslet asi všichni. V mém případě to byl táta. V době, kdy jsem se rozhodoval, co budu dělat, kam půjdu studovat, mi celkem slušně šel tenis a uvažoval jsem, že bych ho mohl hrát profesionálně. Věkově patřím k Ivanu Lendlovi. Tehdy mi táta řekl, zkus ty počítače, to je budoucnost, to by se ti mohlo líbit.

Tatínek zřejmě věděl, že jste extrovert, rozený lídr a potřebujete vítězit. V silné tenisové konkurenci by to tak nemuselo být.

Pravděpodobně bych se stal učitelem tělocviku, nebo trenérem. Nastoupil jsem však na České vysoké učení technické a stal se ze mě programátor.

Jak dlouho jste tuto práci dělal?

Velmi krátce, zajímal mě spíš obchod, prodej, marketing a komunikace s lidmi. Znalosti počítačů jsem však využil při své práci, protože porozumět produktu v technických souvislostech je velká výhoda. Díky ní jsem se mohl bavit s Billem Gatesem, který je dobrý obchodník i skvělý technolog.

Co se například naučil Bill Gates od vás?

To je těžká otázka! Bill je naprosto výjimečný a nevím, jestli se on ode mě něco naučil. Možná by se něco našlo. Vím, že když jezdil po světě, tak v jeho programu byla vystoupení pro masy, pro zákazníky. Řekl jsem mu, že musí alespoň na půl hodiny na pobočku, že to lidi velmi nastartuje a namotivuje nejméně na půl roku. Udělal to a teď to dělá vždy, když někam jede.

Co jste se naučil od Billa Gatese vy?

Je toho hodně, ale zdůraznil bych dvě věci. První, že špatná zpráva se má šířit rychle, aby se věci řešily hned. A druhá, kterou dělám stejně jako on, že si všude zapisuji zajímavé myšlenky, třeba na poradě či na kongresech.

Pracujete pak s nimi, vracíte se k nim?

Všechny si přepisuji do počítače a podle klíčového slova je pak najdu. Je velmi zajímavé se k nim vracet.

Jak vypadají vaše setkání s Billem Gatesem?

Bill říká, že nejhorším učitelem je úspěch. Při našich setkáních tedy řešíme hlavně problémy a to, co je potřeba udělat. Jen minimálně si plácáme po ramenou jak jsme dobří, jak se nám daří. O všech problémech jednáme jako o výzvách a měníme tak dynamiku dané věci. Důležité je nikdy se nevzdávat. Je to téměř neuvěřitelné, ale známe se spolu už dvacet let. Již tehdy byl nejbohatším člověkem na světě. Skamarádili jsme se, jsme přátelé.

Je to váš šéf, máte k němu respekt?

Neřekl bych, že respekt, ale velice si ho vážím. Setkal jsem se s prezidenty i králi a cítím k nim spíš úctu než respekt a rozhodně se s nimi nebojím hovořit.

Máte nějaký vzor?

Líbí se mi, jak Bill Gates zachází s penězi, které vydělá. Většinu jich rozdá na dobročinné účely lidem, kteří je skutečně potřebují. Unikátní je, že spolu s Warrenem Buffetem objíždějí svět a přesvědčují další miliardáře, aby dávali alespoň půlku svého jmění na charitu.

Byl jste jmenován poradcem evropské komisařky pro vysoké školství. Nemáte pocit, že se úroveň našeho školství devalvuje kvótami o vzdělanosti? Myslím, že řada lidí, kteří by v osmdesátých letech neměli ani maturitu, má dnes vysokoškolské diplomy. Je to tak?

Fakt je, že za posledních osm let se počet vysokoškoláků v Čechách zdvojnásobil. To ale neznamená, že bychom byli dvakrát lepší, dvakrát chytřejší. Není to tak dlouho, co mi na konkurs přišel dvaadvacetiletý kluk, který byl v prvním ročníku vysoké školy. Opakoval maturitu, vyhodili ho i z ročníku, ale pořád studuje. Já jsem byl v jeho věku inženýr. Opravdu, dneska studují i lidi, kteří by byli platnější třeba v dělnických profesích. Kvantita vítězí nad kvalitou, vysoké školy vypadají jako střední. V roce 1997 jsme byli v kvalitě škol sedmí a nyní jsme na dvacátém sedmém místě. Každý rok se propadáme…

Jak by měl podle vás vypadat školský systém?

Měl by konečně začít pracovat s tím, že každý člověk je unikátní! Měl by odhalit, v čem jsou studenti, žáci i děti v mateřských školách jedineční, jaké mají talenty a nadání. Zhruba 40 % učiva by mělo být stejné pro všechny a zbytek by měl být pro každého studenta individuální, aby podpořil jeho silné stránky.

Takový školský systém by ale produkoval úspěšné lidi. Obávám se, že to není žádoucí. Stádo je mnohem lépe manipulovatelné.

Základem úspěchu je sebepoznání. Odhalit svoje silné stránky je pro každého zásadní. Ve školách to však neučí a to se musí změnit. Školský systém pracuje pouze se slabými stránkami. Nejde ti matika, tak se nevěnuj češtině, která ti jde dobře a uč se matiku. Neznám úspěšného sportovce, politika či podnikatele, který by se prosadil díky svým slabým stránkám. Se slabými stránkami se žít musíme naučit, ale využívat máme ty silné. A pracovní týmy pak poskládat tak, aby se lidé vhodně doplňovali. Hodně mě baví pracovat s mladými lidmi. Myslím, že nová generace, jež je velmi globální a je si vědoma globálních problémů, které lidstvo a zeměkoule má, bude tyto problémy řešit. Bude mnohem zodpovědnější a uvědomělejší, než jsme byli my a podaří se jí tyto věci změnit.

Co vás štve?

Korupce. Patříme k zemím, kde se rozkrádá státní majetek, jsme na tom hůř, než některé země Afriky. To má další rozměr v tom, že slušní lidé do politiky nejdou a nejdou ani do státní správy. Například ve Finsku, kde je nulová korupce, lidi přechází ze státní správy do privátního sektoru a naopak… Dlouho dobu se zabývám konkurenceschopností jednotlivých zemí a jsem poradcem různých vlád. Vybudoval jsem si unikátní odbornost a řadím se k nejlepším odborníkům na konkurenceschopnost zemí. Nejen tedy na využívání informačních technologií, ale i na obecnou ekonomiku a školský systém. Vím, že budoucnost lze změnit.

Jaké faktory jsou pro změnu důležité?

Umění vcítit se do ostatních a mít vysokou emoční inteligenci je důležité pro každého, kdo chce něco dokázat. Práce, která byla založená na logice a znalostech, bude nahrazena počítači. Hodnota lidí bude v tom, co počítače zatím neumí a to je emoční inteligence a empatie při vyjednávání s lidmi. Vzájemné pochopení, sociální cítění a interakce s lidmi.

Trénujete tyto věci v Microsoftu? Možná právě v počítačové firmě si více uvědomujete jejich pravou podstatu.

Pro manažery jsme zavedli kurzy meditace, která jim pomáhá ke koncentraci a zvládání emocí. Firmu trénuje Deepak Chopra a pracovali jsme i s panem Covey, který nedávno zemřel.

Jak na sobě pracujete vy?

Jsem extrovert, hodně zaměřený na logiku. Takový typ člověka má problém naslouchat jiným, zejména introvertním lidem. Naučil jsem se to ale díky koučinku. Výborným zdrojem práce na sobě je také vzít si do týmu člověka, který má opačné názory než já sám. Každý den tak mám přísun čerstvých myšlenek a neotřelého pohledu na věc. Medituji, cvičím tai-chi, díky tomu se dokážu dlouhodobě soustředit. Také hodně čtu, týdně si kupuji zhruba dvě knihy. Rád školím lidi ve firmě a v poslední době předávám svoje znalosti i ve školách.

Jak odpočíváte? Co vás nabíjí?

Jednoznačně hory a moře. Každý den běhám osm kilometrů, ať jsem kdekoliv. To jsou prostředky, které mě dobíjí. Myslím, že je hodně důležité, aby každý člověk věděl, jakým způsobem si nejlépe odpočine.

Co byste chtěl vylepšit v rámci svého osobního rozvoje?

Jsem celkem spokojený. Zcela přirozeně se rád vzdělávám. Pokud bych na něčem chtěl zapracovat, tak by to byl volný čas, abych ho mohl lépe dělit mezi svoje koníčky a rodinu.

Co nebo koho nesnášíte?

Lidi, kteří říkají, že něco není možné, že to nejde. Na našich konferencích občas mluví Reinhold Messner, který jako první vylezl na Mount Everest bez kyslíkové bomby. Devět z deseti doktorů mu řeklo, že se bez kyslíku nahoře zblázní, nebo zemře. On byl přesvědčený, že to zvládne a udělal to. V tom jsem mu podobný.

Víte, proč jste tady, co je vaše poslání?

Čím dál víc mi je jasné, že smyslem mého života je pomáhat lidem, aby mohli naplňovat svůj potenciál podobně, jako se to daří mně.

Největší hodnota lidí je v tom, co počítače zatím neumí. Jsou to emoční inteligence a schopnost empatie…

 

Jaroslava Timková

(6892)