Home Motivace pro každý den Každý svého štěstí strůjcem
Každý svého štěstí strůjcem

Každý svého štěstí strůjcem

0
0

Linda Tomsa Kalašová patří k tzv. digitálním nomádům, což znamená, že po pracovní stránce je naprosto svobodná a může si plánovat den podle svých představ. Linda má takové množství aktivit, některé časově velmi náročné, že jako běžný zaměstnanec by spoustu z nich musela vypustit. Nebo je to přesně naopak a všechno jde, když se chce?

 

Jak byste popsala, co je hlavní náplní vaší práce?

Hlavní náplní mojí práce je kreativní činnost, která zahrnuje psaní článků (odborných, reklamních, zábavných) a textů na nejrůznější weby a e-shopy, vymýšlení sloganů, tvorbu tiskových zpráv, přípravu rozhovorů se zajímavými lidmi a celou řadu dalších aktivit. Věnuji se marketingu a aktivnímu PR, mimo to mě zajímají průzkumy trhu. Abych to zjednodušila, tak řekněme, že jsem nezávislá profesionálka pracující s laptopem a přes internet. Copywriterka.

 

Co přesně představuje ve vašem pojetí digitální nomádství?

Pro mě osobně je digitální nomádství spojení práce a dovolené, převážně na krátkou dobu. Tohle se mě ale netýká. Pokud jedu na skutečnou dovolenou, obvykle nechávám laptop zavřený doma v šuplíku. Nicméně určitým způsobem asi jsem digitální nomád, protože většinu času pracuji z domu nebo třeba z kavárny. V létě jsem s oblibou pracovala u vody nebo na venkovní terase a popíjela u toho ledovou kávu nebo Aperol.

 

Nikdy vás nelákalo odjet na delší dobu někam k moři a spojit to s prací?

Nelákalo. Bojím se, že bych se už nechtěla vrátit zpátky, protože bych zjistila, že tímto způsobem funguji mnohem lépe. Sluníčko a přítomnost moře na mě má pokaždé neuvěřitelně pozitivní vliv, což by se podle mě odrazilo na mé práci a životě obecně. Je to lákavé, ale organizačně by to bylo náročné a já zatím nejsem na tento krok připravená. Nikdy ale neříkej nikdy.

 

Zmínila jste, že byste u moře fungovala lépe. Jak fungujete jako freelancer nyní?

Není to tak, že v Česku bych fungovala špatně, spíše jde o to, že se mi tady hůře dostává do harmonie, takové té pohody. Trvalo mi relativně dlouho, než jsem přišla na to, že není důvod pracovat nespočet hodin denně, chodit spát ve tři ráno a spolupracovat s lidmi, kteří za to ve skutečnosti nestojí. Moje priority a životní cíle se změnily. Sice nežiji jako poustevník, mám ráda hezké a pohodlné věci, ale tučné konto pro mě není klíčem ke štěstí.

 

Co je podle vás klíčem ke štěstí?

Mým klíčem ke štěstí je zdraví, čas strávený s rodinou a nejbližšími přáteli, možnost dělat to, co mě baví a v neposlední řadě je to nalezení harmonie. Neporadím vám, co je vašim klíčem ke štěstí. Štěstí je relativní pojem a je závislé na tom, co člověka v životě naplňuje, co ho uspokojuje a dělá šťastným. Pro někoho to je třeba ten balík peněz. Pro mě ne.

Zmínila jste, že míra vašeho štěstí spočívá v tom, že můžete dělat, co vás baví. Co to je?

Baví mě obrovská spousta věcí. Mám nespočet aktivit, ale pokud bych měla vyzdvihnout jen některé z nich, pak by to bylo cestování, běh a sport obecně. Miluji dlouhé běhy (traily), jsem schopna strávit běháním hodiny a hodiny denně, mimo to jsem takřka každý den v posilovně, na podzim a v zimě chodím dvakrát až třikrát týdně plavat. K tomu si ráda čtu. O běhání. (smích)

 

Jak vypadá obvykle váš pracovní den? Ten klasický 24hodinový vám nemůže stačit.

Obvykle nerozlišuji pracovní dny a víkendy, i když je pravda, že poslední dobou se snažím o víkendech nepracovat a laptop otvírám jen výjimečně. Bohužel přístup k e-mailům mám i v telefonu a k jeho odložení na celý víkend jsem se zatím neodhodlala, ale pracuji na tom. Občas by se mi hodilo pár hodin navíc, ale asi bych je stejně nevyužila tím správným způsobem, takže 24hodinový den je tak akorát. V létě je to s časem o něco lepší, to vstávám s východem sluníčka, s příchodem podzimu budík posouvám a vstávám o něco později. Bez ohledu na roční období se snažím stihnout vše, co stihnout chci. Sloveso „chci“ je v tomto případě klíčové.

Takže zastáváte názor, že když člověk chce, všechno jde?

Přísloví „Každý svého štěstí strůjcem“ je jedno z mých nejoblíbenějších a vystihuje podstatu věci. Pokud člověk něco opravdu chce, tak to udělá a nepotřebuje k tomu delší den, nepotřebuje hledat výmluvy. To, že mám zdánlivě svobodné zaměstnání a mohu si plánovat den podle sebe mi poskytuje výhodu, ale nic to nemění na tom, že primárně musím chtít – ať už se jedná o běh, kávu s kamarádkou nebo cokoliv jiného. Moje hlavní výhoda spočívá v tom, že si můžu jít zaběhat v deset dopoledne, kdy svítí sluníčko. Zaměstnanec s pevnou pracovní dobou bude mít příležitost třeba až v šest večer, kdy bude tma, chladno nebo pršet, ale pokud bude opravdu chtít, čas si najde.

Bavíme se stále o čase. Opravdu ho člověk má podle vás dostatek? A co teprve energie?

Když člověk chce, čas si najde. Mnozí z nás jsou prostě jen pohodlní. Ráda bych řekla, že rozumím tomu, že když člověk stráví 8 a více hodin v práci (a co teprve někde u pásu nebo u pokladny v hypermarketu, že?), tak nemá energii a je unavený, ale nerozumím tomu. Jsme zhýčkaní. Nebo je to jednoduše o tom, že každý má jiné priority. Já si najdu čas, překonám únavu a půjdu si klidně zaběhat v jedenáct večer. V dešti. Někdo jiný si raději zaleze do postele.

 

Prozradím na vás, že jste autorkou i řady článků na Já to dokážu. Nedávno jste psala článek o rostlinné stravě. Vy sama se tímto způsobem stravujete, k tomu intenzivně běháte a skoro každý den máte silový trénink v posilovně. Tohle všechno zvládáte pouze na rostlinné stravě?

Vlastně bych řekla, že díky rostlinné stravě tohle všechno zvládám. (úsměv) Přechod na čistě rostlinnou stravu byl jedním z nejlepších rozhodnutích v mém životě. Obrovskou měrou se na něm podíleli moje mladší sestra Nikol – dlouholetá veganka a Scott Jurek – ultramaratonec. Nikol je pro mě v mnohém velice inspirující člověk a mimo to naše cesty se vždy spojí v jednu, proto byla jen otázka času, kdy se i já přikloním k veganství. Scott Jurek mě v mém rozhodnutí ohledně rostlinné stravy utvrdil a ukázal mi i další cestu – že skrze běh mohu poznat sama sebe. Když se mi do rukou dostala jeho kniha Jez a běhej, kterou mi půjčil blízký přítel Michal a který tím vlastně taky pohnul mým osudem, můj život dostal zcela jiný směr.

 

Tvrdíte, že váš život ovlivnilo přečtení jedné knihy?

Bylo by zajímavé, kdyby to tak bylo, protože pak by stačilo, aby si člověk přečetl něco velmi inspirujícího, našel se v tom a stal se lepší verzí sebe sama. Skutečnost je ale taková, že svůj život ovlivňujeme především my sami a lidé, které do svého života pustíme. Proto si dobře vybírejte nejen knihy, které budete číst, ale především lidi, se kterými hodláte trávit svůj čas. Přítomnost obojího (knih i lidí) může mít na váš budoucí život neuvěřitelný vliv.

 

Autor: redakce