Home Osobní rozvoj Motivace v žilách. Nebo raději ne?
Motivace v žilách. Nebo raději ne?

Motivace v žilách. Nebo raději ne?

0
0

Všichni známe ten pocit, kdy námi proudí motivace, nadšení a zápal. Jsou to přesně ty dny, kdy se probudíme s takovou dávku energie, že bychom svůj To-Do list povinností odbavili položku po položce s pocitem lehkosti a veselým úsměvem na rtech.

Taky však dobře víme, jaké to je, když se nám vůbec, ale vůbec nic nechce. Kdy je otravný i budík po ránu a my místo vstávání dál nehybně ležíme v posteli a sníme o tom, kam vyrazit na letní dovolenou. Jeden člověk, dva scénáře.

Do které role se obujete?

A co je za oním tajemným zdrojem motivace a tedy i obávané prokrastinace? Asi vás nepřekvapím, když řeknu: Náš mozek. Tedy přesněji jeho vyhodnocovací funkce.

On pořád čekal a nepřišlo nic

Hlava plná nápadů, snů a přání a skutek utek´? Ano, to nás náš mozek právě šikovně přelstil. Dobrá zpráva je, že mu to můžeme vrátit. Pro impulzy, nutící naše myšlení a následně i celé tělo k jakékoli aktivitě, platí, že nesmějí být děsivé, vnitřně nás znepokojující, nebo potenciálně bolestivé.

Biologicky jsme totiž nastavení tak, že si vědomě nechceme působit nepříjemné zážitky nebo bolest. Odtud chybí pak už jen krůček k …Začnu zítra! Až za chvíli. Mé nové já bude příští rok úplně jiné. Ne, nebude. A vy přitom nejste líní, ani nezažíváte momentální rozpoložení prokrastinace, ne. Jen jste se zamotali ve smyčce limitujících přesvědčení, která vás odrazují od akce.

I chůze vzniká drobnými krůčky

Pohni se. Dělej. Začni s tím. Hned teď. Nepřestávej. Ano, skoncovat se svou pohodlností a zlozvyky můžeme vždy a jen ihned. Tedy přesněji do 5 sekund od chvíle, kdy máme nápad něco udělat. Právě to je totiž čas, který dělí činnost od nečinnosti a skutek od výčitky, že jsme něco nezvládli. Naše vnitřní naprogramování je v tomto citlivé. Kdo se zacyklí v pocitech hanby, lítosti a výčitek pramenících z toho, že něco nezvládl nebo odložil, ten se z místa nepohne. Zvykne si, že neuspěl, a svou další příští motivaci zažene coby nepříjemný pocit spojený s nezdarem. Aha, tak to tedy je, blesklo vám teď hlavou, že? Ano, přesně. 

Vědět nestačí

Když v našem přesvědčení panuje vnitřní neshoda mezi tím, co bychom měli dělat, a tím, co udělat chceme, pocity zvítězí. Zkrátka a jednoduše, pokud se na něco necítíme, tak to prostě neuděláme. Čekat na motivaci shůry je přitom naprostá ztráta času. A prokrastinace.

Jak tedy změnit svůj vzorec zvyků?

Jednoduše, když zapojíme jednoduché Pravidlo 5 sekund, které ve své knize „The Five Second Rule“ představila koučka Mel Robbins. Ano: Jedna, dvě, tři, čtyři, pět. Víc času (na rozmyšlenou) zaplať pánbůh nemáme. Když se takto automaticky rozpohybujeme, začne si náš mozek vytvářet nové podmiňovací vzorce. A začne překódovávat a přemazávat těsné a nám nevyhovující zlozvyky. Hurá! Je to tady.

Pocit vítězství (a tedy i ona motivace vytrvat) je zde.

Instantně. :-).

 

Autor: Andrea Schönová